Zákony
velkoměstských džunglí a pohádkových příběhů jsou neúprosné.
Každý prosťáček se ve velkém světě musí nejdřív spálit, než
potká štěstí. Nezáleží na tom, jestli jde o Honzu z Horní
Dolní obtěžkaného rancem buchet nebo učitele tance z Bombaje,
kterému se sbíhají sliny na buchty z Pobřežní hlídky. Ani na
tom, jestli je vysněným velkým světem (a často i velkým
soustem) město za nejbližším kopcem, nebo samotný New York.
Tohle pravidlo ctí i Guru, který neskrývá ambice být ničím víc
a ničím méně než odlehčenou zábavnou pohádkou pro dospělé.
S tím záměrem pravděpodobně výkonný producent Shekhar
Kapur, narozený v roce 1945 v Brity kolonizované Indii
(nynějším Pákistánu), předával debutující scenáristce Tracey
Jacksonové autentické vzpomínky na to, jak před lety odjel
dobývat Londýn. Filmaři s oblibou využívaný kontrast dvou
rozdílných kultur Jacksonová ještě umocnila a zjednodušila
tím, že děj zasadila do současného New Yorku, jehož často
pitoreskní normy, klišé a kulty přece jen kinematografie
pranýřuje častěji, a jsou tudíž prvoplánově srozumitelné.
Divák tak dostane chuťově ověřený hamburger, i když z lehce
zkompromitovaného britského hovězího. Scenáristka spolu s
režisérkou (a Newyorčankou) Daisy von Scherler Mayerovou se
naštěstí rozhodly další z mnoha vizualizací amerického snu o
tom, jak naivní chuďas k penězům a lásce přišel, nepojímat
vážně, ale povýšit ji do roviny parodie podobných slaďáků.
Pomáda se svou odzbrojující dějovou průzračností, sentimentem
a revuální atraktivností tanečních čísel měla být terčem
dobráckého sarkasmu nejčastěji a zpočátku se to i docela dobře
dařilo.
Oku
lahodící indický učitel tance Ramu Gupta (Jimi Mistry) sní o
roli podobné Travoltově a v duchu se vidí tančit s Olivií
Newton-Johnovou, tak sladce vzdálenou dychtivým maminám z
bombajského tanečního centra. Dopis od bratrance žijícího v
New Yorku zní jako zpráva z ráje plného peněz, atraktivní
práce a vnadných spolunocležnic. Jak se Ramu záhy přesvědčí,
realita je pochopitelně jiná. Po červeném mercedesu ani
památky, za podkrovní rezidencí se skrývá krcálek se třemi
spolubydlícími a k mání je jen nudný job v indické restauraci.
Netřeba se rozepisovat o sledu kolizí, které cizokrajný mladík
plachtící na křídlech naivních představ musí absolvovat. O
jeho neslavném pokusu zahrát bujného hřebečka v pornu. O
setkání s Lexi (Marisa Tomeiová), prototypem znuděných,
bohatých Američanek, které hromadně podléhají boomu
spiritualismu a utápějí čas i peníze u psychoanalytiků,
dietních poradců a učitelů jógy. O náhodách, díky nimž se přes
noc stane vyhledávaným sexuálním guru. Důležité je, že než
děj ovlivní protřelá, ale morálně nedotčená (!) pornohvězda
Sharonna (Heather Grahamová), drží se film ještě zuby nehty v
rovině nadsázky. Občasnou mdlou chuť v pravý čas spraví
několik opravdu vtipných hlášek, ani úsečný pohled na konzumní
společnost není nezábavný a nesporným kladem jsou taneční
čísla `a la Pomáda po indicku, která si lehkost, vtip a tahy
karikatury statečně drží. V momentě sbližování Sharonny a
Ramua ale film své devízy ztrácí, kompozičně i žánrově se
rozkládá a najednou se před námi odvíjí nezáživná a rádoby
vtipná romance. Ani s vývojovou logikou a věrohodností si
scénář hlavu moc neláme. Když začne polykat andělíčky, taneční
čísla často fungují jako záchranný kruh a víc než s dějovou
linkou máme co do činění se slepencem vizuálně nebo tematicky
efektních historek. Herci se v komické poloze ani neztratili,
ale ani nepřekvapili a je spíše vinou režisérky, že nechala
Marisu Tomeiovou (Oscar za film Můj bratranec Vinny) roli
zblblé Američanky přehrávat na úkor ostatních.
Ke konci to vypadalo, jako by se autoři rozpomněli, co
vlastně původně chtěli točit, a samotný závěr opět rychlými
chmaty rutinních kadeřníků napomádovali, ale v mém případě
už bylo příliš pozdě na to, abych jim předchozí minuty
odpustila.
Monika
Valentová